pohřeb

Pohřeb je obřad, který lze vykonat po smrti pokřtěného, nebo dítěte, u kterého byl úmysl jej pokřtít. Při pohřbu slaví církev Kristovo velikonoční tajemství, aby zemřelý, který byl křtem přivtělen ke Kristu zemřelému i vzkříšenému, smrtí s ním vešel do života věčného. Jeho duše má dosáhnout očištění a společenství svatých v nebi a jeho tělo blaženou naději Kristova příchodu a vzkříšení mrtvých. Při pohřebních obřadech je také kladen důraz  na útěchu pozůstalých a utvrzení naděje na setkání v nebi.

Pohřební obřady, kromě mše, může vykonat i jáhen, příp. laik s pověřením biskupa. Pohřební mše se nesmí konat ve velikonočním triduu, o slavnostech a o adventních, postních a velikonočních nedělích. Liturgická barva je fialová, příp. černá, u dětí bílá. Výkrop připomíná, že křesťan byl už křtem určen k věčnému životu. Okuřováním se prokazuje úcta tělu zemřelého jako jako chrámu Ducha svatého. Kropení svěcenou vodou a okuřování je možno i vynechat.

První obřad může být vykonán již u zemřelého. Bývá to bohoslužba slova. Další modlitba může být při ukládání těla do rakve. Toto se však dnes již téměř vůbec nedělá.

První způsob pohřebních obřadů počítá s obřady v domě zemřelého, průvodu do kostela, se mší nebo bohoslužbou slova v kostele, s průvodem na hřbitov a s obřady na hřbitově. Některé části se mohou vynechat. Druhý způsob předpokládá s obřady v pohřební síni hřbitova a u hrobu. Třetí způsob má obřady pouze na jednom místě, např. v domě zemřelého. Zvláštní obřady má pohřeb žehem (kremace).

První způsob

Obřady v kostele

Tělo zemřelého laika je ukládáno před oltář hlavou u lidu, jáhna, kněze a biskupa hlavou u oltáře. Na rakev je možno položit evangeliář, bibli nebo kříž. Možno okolo umístit několik svící nebo u hlavy zemřelého pouze paškál.

Probíhá mše sv. nebo jen bohoslužba slova.

Po modlitbě po přijímání nebo po skončení bohoslužby slova následuje obřad posledního rozloučení. Kněz je v mešním rouchu nebo v pluviálu.  Kněz stojí u rakve čelem k lidu a vedle něj ministranti se svěcenou vodou a kadidlem. Po úvodní výzvě kněze následuje chvíle ticha a po ní zpěv nebo modlitba. Během toho kněz pokropí rakev svěcenou vodou a rakev okouří kadidlem. Pak následuje modlitba kněze a vynáší se rakev.

Poslední rozloučení možno vykonat u hrobu (nemůže-li být tam přítomen kněz, mohou to vykonat lidé sami). V tom případě žádné další obřady u hrobu neprobíhají.

Průvod na hřbitov

Zpívají se písně nebo se modlí.

Obřady u hrobu

Pokud není hrob posvěcen, kněz jej posvětí. Kněz rakev pokropí svěcenou vodou a okouří.

Rakev se spouští do hrobu buď hned nebo až po skončení obřadu. Při spuštění rakve kněz nebo v jinou chvíli kněz pronáší příslušný komentář.

Následují přímluvy a Otče náš nebo kněz je zakončí příslušnou modlitbou.

K: Odpočinutí věčné dej mu/jí, Pane

L: a světlo věčné ať mu/jí svítí.

Poté možno zpívat Zdrávas Královno nebo jiný vhodný zpěv.

Druhý způsob

Tento způsob nepočítá se mší sv. Má se však sloužit mše buď před anebo po pohřbu, i když rakev se zemřelým není přitom v kostele.

Obřady ve hřbitovní kapli

Oblečení kněze jako při obřadech v domě.

Kněz přítomné pozdraví a zpívá se vhodný zpěv a následuje bohoslužba slova, konkrétně jen čtení, evangelium a homilie (může být až u hrobu).

Pak je poslední rozloučení (může být až u hrobu). Kněz stojí u rakve obrácen čelem k lidu. Vedle něho stojí ministarnti se svěcenou vodou a kadidlem. Po úvodní výzvě kněze následuje chvíle ticha a po ní zpěv nebo modlitba. Během toho kněz pokropí rakev svěcenou vodou a rakev okouří kadidlem. Pak následuje modlitba kněze a vynáší se rakev.

Koná-li se obřad posledního rozloučení až u hrobu, zakončí se v kapli bohoslužba slova přímluvami, které jsou jinak až u hrobu.

Obřady u hrobu

Pokud není hrob posvěcen, kněz jej posvětí.

Kněz rakev pokropí svěcenou vodou a okouří. Rakev se spouští do hrobu buď hned nebo až po skončení obřadu. Při spuštění rakve kněz nebo v jinou chvíli kněz pronáší příslušný komentář. Rozhodne-li se kněz mít homilii až u hrobu je na tomto místě. Dále:

a) jestliže byl obřad posledního rozloučení vykonán v kapli

Následují přímluvy a Otče náš nebo kněz je zakončí příslušnou modlitbou.

b) jestliže je obřad posledního rozloučení konán až zde

Místo přímluv je obřad posledního rozloučení (přímluvy byly již v kapli) a tím pohřební obřady končí.

Třetí způsob

Konají se v místě kde není kostel ani hřbitovní síň (kaple) v domě nebo na jiném místě.

Probíhá bohoslužba slova. Obřad posledního rozloučení nemá být vynechán. Nemůže-li být u hrobu je po bohoslužbě slova.

Pohřeb žehem = Kremace

Pohřební mše může být při zastavení v kostele nebo aspoň někdy jindy. Většinou však bývá rozloučení před kremací pouze v krematoriu.

Na začátku se může zpívat vhodný zpěv, následuje uvítání, bohoslužba slova a poslední rozloučení: Po úvodní výzvě kněze následuje chvíle ticha, během které může kněz pokropit rakev svěcenou vodou.  Místo toho mohou být přímluvy. Následuje modlitba za zemřelého, Otče náš, příp. modlitba za pozůstalé Nebude-li se na konci zpívat Zdrávas Královno, může se zařadit zde jako modlitba.

K: Odpočinutí věčné dej mu/jí, Pane

L: a světlo věčné ať mu/jí svítí.